Když jsem se nedávno ohlédl, vykoukly na mě tisíce článků, přednášek a recenzí, především o nových technologiích, které ve své době posunovaly hranice možného. Většina z nich zmizela v prachu posledního čtvrtstoletí. Některé by dnes už možná neobstály, jiné jsou dobrou připomínkou doby, ve které vznikly, a problémů, které jsme tehdy řešili.
Psavcem – a později novinářem, šéfredaktorem, ale i copy-/tech-/ghostwriterem – jsem se stal na vysoké škole. Rád jsem chodil do studentského kina a dělil se o recenze filmů s ostatními, přispěl nějakým tím fejetonem. To vše do oficiálního celouniverzitního časopisu studentů s příznačným názvem NoName. Později jsem byl pár semestrů (poněkud neúmyslně) i jeho šéfredaktorem.
Jak však univerzitní život skončil, odstavce přibývaly ponejvíc v technických zprávách a ve výkresové dokumentaci. Navrhoval jsem s kolegy domy na míru, ve kterých by se lidem skvěle bydlelo a trávilo volný čas. V dřevních dobách, kdy se weby ještě běžně psaly v HTML 2.0 či WAP, jsem za nepatrné honoráře připravil i pár menších stránek. Pak mě ale vítr z (tehdy prokletého) stavebnictví zavál zpět, víc ke klávesnici. A tehdy má jízda psavce opravdu začala…