31. 8. 2017

Je, nebo není Průmysl 4.0 jen vyprázdněným heslem?

Je, nebo není Průmysl 4.0 jen vyprázdněným heslem?
Souhlasím v mnohém s článkem Martin Malý v odkazu, třeba s tím, že komplexní změnu neprovedu „brainstormingem na teambuildingu“ nebo že se z „Průmyslu 4.0“ – po přijetí politiky do jejich agendy – stává další těžko definovatelný #buzzword. Protože se ale léta angažuji v propagaci 3D konstruování a 3D tisku a jejich konkrétním zavádění do průmyslu, dívám se na celou revoluci Průmyslu 4.0 i jinak, z druhé strany: Ona změna se postupně děje, byť možná v podobě na pohled izolovaného zavádění jednotlivých technologií a postupů.

Jenže tento postup po jednotlivých krůčcích má i celou řadu výhod. Namátkou je pro (nutně) konzervativní podniky přehlednější a vyhodnotitelnější provádět dílčí změny, než nějaký jejich komplex s draze placenými konzultanty, u kterého nebudu schopni rychle poznat problematická místa. Zásadní změny s rychlým výsledkem – v případě plného úspěchu – si mohou dovolit v testovacích provozech velké, bohaté, lidsky dobře dimenzované a sebevědomé společnosti, které případné prostoje neomezí a budou mít nemalé prostředky na optimalizaci. Malé a střední podniky (síla to Česka) si nemohou sprint z nuly na sto dovolit. Zázemím, finančně, ba ani lidsky. Postupují tedy pomaleji, ale přirozeně, po jednotlivých technologiích. Je to krásně vidět právě na 3D tisku (aditivní výrobě), který táhnou konkrétní potřeby firem, ne smělé prezentace na konferencích. Nemluvě o 3D CAD řešeních (kterým široké uplatnění zabralo snad půl generace konstruktérů), cloudu (z počátku ve firmách vztekle odmítaném) atd.

Neřešme tedy možná tolik, zda jde o chuť politiků rozhazovat další miliardy či jde-li opravdu o vizi nutnou ke kultivaci výrobního prostředí čekajícího velkou změnu (nejspíš jde o obojí – a nejen to), ale snažme se moderní postupy a technologie pomáhat zavádět i bez nutného zastřešení Průmyslem 4.0. I tak totiž dávají smysl a výrobě objektivně pomáhají.

cc Jan Homola
https://www.lupa.cz/clanky/senzory-martina-maleho-prumysl-4-0-nevzejde-z-brainstormingu-na-teambuildingu/

6 komentářů:

  1. Myslím, že jsi to popsal trefně. Průmysl 4.0 se "děje". Postupně, pozvolna... rozhodně to není revoluce, jak to bývá označováno, ale možná se na dnešní dobu s historickým odstupem jako na revoluci pohlížet někdy bude. Je to taky samozřejmě obrovský buzzword a šílené klišé. Na druhou stranu bych řekl, že díky tomu, že se ta obrovská spousta možných aktivit takto ohraničeně pojmenovala, lze s ní pod tímto heslem průrazněji pracovat při prosazování modernizace výroby, byť třeba v dílčích směrech, ať už je to zavedení malých robotických ramen tam, kde si to dřív neuměl nikdo představit, nebo třeba ten 3D tisk... ono to pak celé směřuje k ambiciózním projektům, jako je testbed představený na ČVUT, umožňující opravdu inteligentně řídit celou výrobu.

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím jsem ve formě kde se zavádí ten humus. Neustále se svolávají schůzky a pořád se jen žvatlá a nic nedělá.

    OdpovědětVymazat
  3. Nejsem si jist zda postupné zavádění (krůčky) technologií, je Průmysl 4.0, jestli to nebude přirozený vývoj. A položme si otázku zda potřebujeme zrovna teď Průmysl 4.0? Zda má smysl vše monitorovat a zpracovávat data vzniklá z Průmyslu 4.0?

    OdpovědětVymazat
  4. Aleš Pavelka V době zpracování Velkých dat má, zvláště pro optimalizaci automatizované výroby. Vyvstávají pak ale sociální otázky (třeba „co budou dělat lidi nahrazení roboty, pro které nebude odpovídající uplatnění, když do služeb nelze pracovní síly převádět donekonečna?“). ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Tomáš Vít majitel továrny si takové otázky neklade... proto platí za své zaměstnance sociální pojištění (a oni sami také), protože tu je stát a ten má hledět dopředu a připravovat společnost, tedy své občany, na budoucí realitu (že to je bohužel úplně jinak a hlavním úkolem zodpovědných v čele státu se zdá být okamžité rozfrcání aktuálních zdrojů, to je smutné, ale za to už průmyslníci nemůžou)

    OdpovědětVymazat
  6. Jan Homola Nesporuji. Byla to obecná otázka (zda má cenu monitorovat a zpracovávat komplexní data), mířil jsem tedy zpět k nadnárodním korporacím, které mají dostatek prostředků i kapacit. Pro většinu českého průmyslového prostředí (předpokládám/odhaduji) platí, co jsem se snažil popsat nahoře. ;)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý smysluplný a/nebo povzbudivý komentář.